Základní informace o Francii

Francie je demokratický stát, jehož metropolitní část se nachází v západní Evropě. Součástí Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Francouzi často přezdívají metropolitní Francii l’Hexagone (šestiúhelník), pro jeho zeměpisný tvar.

Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a je jedním ze zakládajících členů Evropské unie. Dále je Francie jedním ze zakládajících členů Organizace spojených národů. Je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta a také jednou z osmi uznaných jaderných mocností.

Geografie

Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraničí na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (650 km), Andorrou (57 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika se skládá také z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 580 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém, a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Saint-Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (Suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí – viz Antarktický smluvní systém).

Vytváření suchozemské části Francie zabírá plochu 543 965 km2. Na severu a západě je země rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Francouzské středohoří (Massif Central), Švýcarska Jura, Vogézy, Armorický masiv a Ardeny. Největšími francouzskými řekami jsou Loire, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonne (ve Španělsku), Seina a část toku Rýna.

Kromě hlavního města Paříže (12 milionů lidí) jsou největšími městy Marseille, Lille a Lyon.

 

Administrativní členění

Francie je rozděleno na 26 regionů. Regiony se dělí na departementy.

 

Metropolitní Francii

1. Alsasko 2. Akvitánie 3. Auvergne 4. Burgundsko 5. Bretaň 6. Centre 7. Champagne-Ardenne 8. Dolní Normandie 9. Franche-Comté 10. Horní Normandie 11. Île-de-France 12. Korsika 13. Languedoc- Roussillon 14. Limousin 15. Lotrinsko 16. Midi-Pyrénées 17. Nord-Pas-de-Calais 18. Pays de la Loire 19. Pikardie 20. Poitou-Charentes 21. Provence-Alpes-Côte d’Azur 22. Rhône-Alpes

Zámořské regiony

1. Guadeloupe 2. Martinik 3. Francouzská Guyana 4. Réunion

Dějiny

Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané Kelty známými jako Galové. Galia byla podrobena Římany v 1. století před Kr. a Galové nakonec převzali římský jazyk i kulturu. Historie křesťanství na tomto území má kořeny v 2. a 3. století. Galské západní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří dali zemi její dnešní název. Moderní jméno “Francie” je odvozeno z lenního panství kolem Paříže, které bylo pod správou Kapetovců. Existence Francie jako samostatného státu se datuje od rozdělení Franské říše roku 843 na východofranské říši (Francia orientalis) na východě, Západofranské říši (Francia occidentalis) na západě a Lotrinsko ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská (dnešní Německo). A ze západní části vzniklo Francie.

Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl Hugo Kapet korunován králem. Jeho následovníci, Kapetovci, dynastie z Valois a Bourboni postupně pomocí sérií válek a rodovému dědictví sjednotili území pod centrální panovníkovu moc. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV. V té době měla Francie obrovský vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Bylo nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Zároveň však postupně upadalo do rekordní zadluženosti, jejíž hlavními příčinami bylo plýtvání penězi v neúspěšných válkách (zejména válka o španělské dědictví) a příliš drahých projektech královské rodiny (Versailles).

Zadluženost byla jednou z příčin Francouzské revoluce, která vypukla v roce 1789 a vedla k náhradě absolutistické monarchie monarchií konstituční a parlamentární 3. a 14. září 1791, 10. srpna 1792 byla následně nastolena První republika, potvrzena ústavou z roku I, 24. června 1793. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopil Ředitelství (Directoire). Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, vydal ústavu z roku VIII zavádějící jeho konzulát a později 18. května 1804, státním převratem založil první císařství (Premier Empire) ve kterém byl korunován císařem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, zakládal nová království a na jejich čela dosazuje členy své rodiny. Na konci prvního císařství, 5. dubna 1814, Napoleon prohrál, byl nucen abdikovat a trůnu se chopil Ludvík XVIII. Po několika měsících se Napoleon vrátil z vyhnanství na ostrově Elba, opět se dostal k moci, byl však definitivně poražen v bitvě u Waterloo 18. června 1815 a monarchie byla znovu nastolena.

V červenci 1830 nastala Červencová revoluce, což je souhrn událostí ve Francii po povstání 27. – 29. července 1830, které skoncovalo s vládou Karla X. a otevřelo cestu červencové monarchii. Stoupenci konstituční monarchie (La Fayette, J. Lafitte, C. PERIER) povolali Ludvíka Filipa Orleánský na trůn.

V roce 1830 dala revoluce vzniknout konstituční monarchii a později druhé republice v roce 1848. Existence této republiky byla nedlouho na to ukončena zvolením císařova synovce Napoleona III. prezidentem a vyhlášením druhého francouzského císařství. Ludvík-Napoleon byl sesazen, načež následovala prusko-francouzská válka v roce 1870. Po těchto událostech vznikla třetí republika.

Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, utrpěla dalekosáhlé ztráty na koloniích, ekonomické pozici, počtu obyvatel a pozici dominantního národa. Po 2. světové válce vznikla čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná pátá republika, v jejímž čele stál generál Charles de Gaulle.

V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním vede politickou a ekonomickou integraci Evropy včetně zavedení eura v lednu 1999. Francie byla na čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie. Chtělo dosáhnout vytvoření sjednocené a schopnější evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55% francouzských občanů hlasovalo proti.

Politický systém: Ústava francouzské páté republiky byla schválena 28. září 1958. Výrazně posílila autoritu výkonného výboru ve vztahu k parlamentu.

Podle ústavy je francouzský prezident volen přímo na období 5 let (původně sedm let). Prezidentská rada zajišťuje regulární fungování moci lidu a kontinuitu státu. Prezident jmenuje předsedu vlády, předsedá kabinetu, velí ozbrojeným silám a uzavírá pakty.

Národní shromáždění (Assemblée Nationale) je hlavní část legislativy. Její členové jsou voleni přímo na pětileté období a všechna křesla jsou volena v jediných volbách. Národní shromáždění má právo rozpustit vládu, a tím tedy většinová volba Shromáždění určuje rozhodování vlády. Senátoři jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina Senátu se mění každé tři roky

(Od roku 2007). Legislativa Senátu je omezená; pokud se tyto dvě komory neshodují v nějakém bodě (s výjimkou ústavních práv), Národní shromáždění má poslední slovo. Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu.

Francie je zakládajícím členem Evropské unie a to velikou měrou definuje francouzskou zahraniční politiku.

Francie je dále členem SPC (Sekretariát pacifické komunity, Secretariat of the Pacific Community) a COI (Komise Indického oceánu, Indian Ocean Commission). Francie je také vedoucím členem Mezinárodní organizace Frankofonie (La Francophonie, International Organisation of Francophonie), která sdružuje 51 francouzsky mluvících zemí.

Ve Francii sídlí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a UNESCO. Dále zde sídlí Mezinárodní úřad pro míry a váhy (soustava jednotek SI) a Interpol.

Železniční doprava

Železniční síť Francie, která spojuje 31 840 km je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost RFF. Vlaky osobní dopravy provozuje společnost SNCF. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří Thalys, Eurostar a TGV, které při komerčním používání na vysokorychlostních tratích dosahuje rychlosti 270 – 320 km / h. Eurostar, společně s Eurotunnel Shuttle spojuje Francii se Spojeným královstvím přes Eurotunel. Francie má železniční spojení do všech sousedních států s výjimkou Andorry. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik podzemních železnic a tramvají, které doplňují autobusovou dopravu.

Silniční doprava

Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či daně, ale za používání dálnic se vybírá mýtné, kromě blízkosti velkých obcí. Na novém trhu s automobily převládají národní značky, jakými jsou Renault (27% ze všech aut prodaných v roce 2003), Peugeot (20.1%) a Citroën (13.5%). Více než 70% nových prodaných aut v roce 2004 bylo na naftový pohon, což je mnohem více než těch k pohonu benzinu a LPG. Ve Francii se také nachází nejvyšší most na světě Millauský viadukt a několik důležitých mostů, jako například Pont de Normandie.
Letecká doprava: Nachází se zde přibližně 478 letišť a přistávacích ploch. Největším a nejdůležitějším letištěm je letiště Charlese de Gaulla, které se nachází blízko Paříže. Toto letiště je také centrem francouzských národních aerolinek – Air France.

Vodní doprava

Ve Francii se nachází 10 větších přístavů, největší se nachází v Marseille.

zdroj Wikipedie